Jaké toto plemeno vůbec je?
Když jsem se o toto plemeno kdysi zajímala a četla si informace o jeho povaze, měla jsem pocit, že má víc záporů než kladů, že je to pes nevhodný k chovu. Každý kolem mně mě varoval, že toto plemeno nemohu zvládnout a že je to nebezpečné si křížence pořizovat. Já však vždy obdivovala vlky a tak tito jejich kříženci mně stále oslovovali. Říkalo se, že toto plemeno je hodně tvrdohlavé, že ho nebaví výcviky, že si dělá co chce a ne co se po něm chce. Byli i lidé, které jejich pes i napadl člověka, nebo vlastního pána. Někde se i psalo, že se nehodí k dětem, že nesnese psi kolem sebe. Jeho povaha prý není vhodná ani k lidem. Je to příliš svébytný tvor, který se nedá vycvičit. Někteří říkali, je to jeden veliký omyl pohraniční stráže. Chtěli zde mít psa, který bude mít vlčí vzhled, ale zachová si povahu pracovního psa. Postupně však bylo jasné, že se tento kříženec vlka a německého ovčáka k armádě nehodí, neboť mu zůstalo spoustu vlčích rysů a fixace na pána. Také se říká, že je to plemeno, které pochytilo všechny špatné vlastnosti z vlka a německého ovčáka. Je tedy prý podlé, nevypočitatelné, zákeřné, neschopné se učit, tvrdohlavé… Zkrátka, nebylo tehdy moc opěvované. A to není tak dávná doby, kdy jsem si tohle o něm zjistila. a dodnes, když se mně někdo zeptá na rasu psa co mám a já to vyslovím, lidé couvají a říkají, proboha vždyť to nemůžeš zvládnout, vždyť to jsou zlí psi. proč jsem si radši nepořídila Retrývra nebo něco hodného. Takže ani dne povědomí o jejich povaze a osobnosti není moc známo.
Naštěstí však bylo pár lidí, kteří si toto plemeno oblíbili a začali zakládat chovatelské stanice. Přesto však povědomí o těchto psech ještě není tak velké a pokud nějaké je, tak si často lidé myslí výše uvedené rysy povahy a diví se jak mohu zvládnout takového tvora vycvičit. A právě zde je ten problém. My si myslíme, že zvíře vlastníme a musíme ho ovládat a vycvičit. Ano pak tedy musím souhlasit, toto zvíře nejde vycvičit, zkrotit, ovládat jako loutku, pak se z něj opravdu občas stává i zabiják lidí. O tom by však nejlépe mohli vyprávět cvičitelé na cvičácích. Já však myslím, že lze tohoto tvora vychovat, být jeho přítelem, parťákem. Být vůdcem ve smečce. Průvodcem jeho života. Pak je povaha tohoto divokého tvora z vlčí krví úplně jiná. Pak ti jež se báli mého čtyřnohého přítele z úžasem zjišťují, že je to skvělý pes, který jim snad i rozumí a díva se na ně jako na mé kamarády a ne jako na kořist.
Nemohu mluvit za ostatní chovatele těchto psů, ale mohu Vám tu teď popsat povahu jednoho ,,čévečka“, které žije se mnou v domácnosti. A takové i mám já mínění o ostatních psech tohoto plemene. Měla jsem samozřejmě též spoustu problému a dělala spoustu chyb, ale chtěla jsem se učit, pochopit tohoto tvora, chtěla jsem aby byl se mnou spokojený. Prošla jsem si i jeho podlostí a vypočítavostí, dokonce i zákeřností, ale věděla jsem, že chybu dělám já. Neboť tento pes má v sobě opravdu i vlčí geny a tak bylo třeba si uvědomit, že je též potřeba se obracet k jeho vlčí polovině a tu též vychovávat, vést. Nikoli krotit. Toto jsem zvládla, sice ne dokonale, ale můj pejsek se změnil v jiného tvora. Už nemusím plakat, vztekat se a bát se co provede příště, platiti pokuty a neustále se omlouvat lidem kolem, že ho nezvládám. Potřebovala jsem pomoc a tu jsem našla u pana Viktora Dostála, který se výchovou psů zabývá a má i školu pro lidi, kteří potřebují pomoct. Ale hlavně jsem musela zapracovat na sobě a změnit sebe. V tuto chvíli opravdu mohu říct: ,,pes je největší přítel člověka“. Byl to kus cesty, který jsem musela ujít, ale stál za to. Myslím, že čeká každého kdo si chce tohodle pejska pořídit. Proto také chci teď popsat povahu psa, kterému se panička naučila naslouchat a ví co potřebuje. Ale stále si myslím, že tento pes rozhodně není pro každého. Člověk musí chtít se učit a poznávat a bohužel moc pomoci není, musíte sami hledat a pozorovat. Já nikdy před tím psa neměla a nevěděla jak vychovat psa, někteří pak usuzovali, že nemám šanci to zvládnout, neboť tento pes patří do rukou skušených kineziologů a nebo těch co už odchovali hodně psů. Ale bůh ví. Kdo je rozhodnut naslouchat a učit se... ten určitě bude na zprávné cestě k porozumění...
Povaha mého pejska a doufám i všech ostatních ČSV
Timur je klidný a vyrovnaný pes, který rád přijde a složí hlavu do Vašeho klína. Spíš tedy do mého, neboť je to tvor, který je fixovaný na svého pána (zde spíš vůdce lidskopsí smečky) a tomu projevuje svou náklonnost. K ostatním není tak přítulný. Timur se pomazlí jen s lidmi, které má rád, které dobře zná, ale někdo cizí většinou tu možnost u něj nemá. I když stává se i že si nějakého člověka oblíbí hned a je s ním veliký kamarád. Je to pes, který vám vždy signalizuje jaký ten či onen člověk před vámi je a to přístupem k němu. Jsou lidé, kterým se vyhne, na které zavrčí, které vyštěká, ale i které přivítá jakoby je znal celý život. Nikomu však neublíží, jen mi spíš ukazuje na koho si dát pozor. Ale když mu vysvětlím, hezky v klidu, žádnými příkazy a křikem, že tento člověk ač se mu nelíbí, je můj kamarád, tak ho očmuchá a přijme, že teď se tu se mnou bude bavit, nebo bude dokonce i u nás na návštěvě.
Jeho klid mě někdy až překvapuje. Dokáže celé hodiny v klidu ležet a působí velmi vyrovnaným vzhledem, jakoby měl o vše jasno a nad vším přehled. Ale sotva vycítí, že se připravuji ven na nějakou procházku, což většinou ví už deset minut dopředu, tak oživí a je v něm najednou divoká síla, která je připravena obstát kdekoli v přírodě. Proto je tento pes pro mě nejlepší parťák na hory,
který je schopen přežít jakékoli podmínky, které ve vysokých horách nastanou a ani si nezareptá na to co se děje. Chytne nás někde ve vysokých skalách bouře a je potřeba sejít rychle dolů po ostré skále, sněhu a ve hřmění a mlze si proklestit cestu. Timur statečně kráčí s námi i když ho to stojí velké úsilí a někdy jsou na něj skály moc přímé, stejně jako i na nás. Najde si vždy dobrou cestičku a má určitý instinkt kam vlastně dojít. Takže se ani v té mlze neztratí. Nekňučí, neodmítá jít dál, jakoby věděl, že jiná možnost teď není a ani nám tato situaci není příjemná a jde teď o přežití. Je schopen i pomoci a povzbudit. Najít novou cestu, když vidí, že mi ji tak lehce nevyběhneme jako on. Pořád obíhá celou skupinu lidí, která s námi do hor vyrazila a kontroluje jestli se někomu něco nestalo a nebo se nestratil. jako vlk který si hlídá svou smečku.
Zde se projeví jeho zapojení ve smečce a povědomí, že je její součástí a musí i on pomoci. Lze na něm mnohdy vidět, že potřebuje mít jasné místo ve smečce. V naší skupině, aby věděl co může dělat a na co má právo zase výše postavený. A když tohle má, tak dokáže být vyrovnaný a věrný pomocník. Jeho dominantnost, stálost a věrnost se na horách vždy projeví nejvíc. Proto i spoustu fotek, které zde najdete jsou z hor. Na horách se vždy i projeví jeho veliké propojení se mnou a to, že by mě nikdy nechtěl ztratit. Spí se mnou ve stanu, nejraději pod spacákem aby mi byl co nejblíže.
Venku, na procházkách a na horách si mně hlídá. Každou chvíli se otočí a zkontroluje jestli tam jsem a zadívá se do očí z jakousi otázkou, jestli náhodou po něm něco nepotřebuji. Stejně tak, když něco uvidí, někde se něco děje, pes, zvíře či člověk někde je, otočí se a vteřinu počká co na to říkám já. Když jsem nepozorná, tak si udělá po svém co chce, když si jeho otazníku v očích však všimnu a ihned reaguji, přivoláním, uklidněním, že vše je v pořádku či jinak, tak udělá to co chci já a nevyrazí po svém. Vše je hodně o komunikaci očí a postoje těla. Toto se mi opravdu nejvíc osvědčilo, neboť slova pro toto plemeno aspoň v mém případě nic neznamenají. Člověk musí být sám, klidný a vyrovnaný, vědět co chce a to mít jasně v očích. A jelikož člověk často říká něco jiného a něco jiného chce a myslí, je lepší nic neříkat, neboť Timur hned pozná tento rozpor v tónu hlasu, zabarvení a ve výrazu. Proto se mi komunikace víc osvědčila gesty a pohledem, neboť pak si ze mne Tim moc srandu dělat nemůže. Timko je též velký vtipálek, někdy provokuje ke hře, někdy si děla srandu a vyvádí neplechy, ale když mu řeknu dost, tak toho nechá, omluví se a je zase v klidu. Stačí malinko zvýšit hlas a Tim se hned jde omluvit. Je to až zvláštní, jakoby podlézal a chtěl mít pořád vše v pohodě u své paničky. Připlazí se a lehne si na záda. Když mu neodpustím tak to zkouší tak dlouho než mu dám najevo, že omluvu přijímám.
Komunikace s ním je opravdu úžasná. Uvědomila jsem si, že musím být stále na něj napojená, pořád být ve střehu a pořád ho vnímat, abych měla stále jeho respekt a bral mně vážně. Sotva trochu polevím, pak musím další týden mu dokazovat, že se v našem vztahu nic nemění a stále jsem vůdcem smečky. Timur je pro mě nejbližší tvor a nejvěrnější. Vím, že mně nikdy nepodrazí, pokud já mu to samé neudělám. Ale to vše mně stálo velké úsilí a práci na mně samotné. Musela jsem se opravdu změnit. On sám mně přetvářel v jiného člověka, v člověka který si začal uvědomovat hodnoty v jeho životě, který se musel stát vyrovnaným a klidným, který vždy musel vědět co chce. Úplně se změnil můj přístup k lidem. Neboť každý z těchto vlčáků je individuální a má stejně rozdílnou povahu jako člověk. Je to těžká práce sám na sobě a ještě pořád vím, že neskončila a pořád je co vypilovávat. A Tim ten se má takto pořád co učit. Je hodně učenlivý a naopak ho baví se učit něco nového. Nerad dělá věci pořád dokola a nebaví ho nesmyslné příkazy. Ale když to po něm vyžaduje panička, tak to teda udělá i když se mu to moc nezdá. Samozřejmě občas si prostě udělá po svém… pořád má v sobě svobodnou vlčí dušičku. Proto jsem též toto plemeno obdivovala a pořád obdivuji. Tito psi zůstali v jádru pořád svými a svobodnými. Jejich vlčí nitro nelze zkrotit, lze s ním soužít a naučit se ho vnímat a naslouchat mu.
Pár informací, které mně pomohly a které jsem pochopila
