DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
image

 

dnes se píše rok 2016 a já po letech mám čas se začíst do svých sto let starých textů na těchto stránkách:)... bylo mi tehdá 18 let. Když čtu tento text, tak si uvědomuji jak jsem byla mladá a ještě naivní... Ale nakonec jsem se rozhodla ho tady nechat, takový jaký je:).

Timko byl a je stále stejný. Dnes je mu už 9 let a je naopak ještě větší kliďas a pohodář a velký rodinný pan pes. Ale kus té dětské a naivní dušičky je v něm stále, stejně jako i ve mně. Tak snad Vás ten text potěší stejně jako mně:)

( těch chyb jsem dělala ještě milionkrát víc než dnes:)) 

a teď už o Timkovi v původním znění:)

 

Tak bych možná měl říct pár informací o sobě:

 

                  Narodil jsem se 13.10. 2007  ve Statenicách na chovné stanici z Molu Es, chovatelce paní Monice Soukupové

                 Moji rodiče jsou:        - Upstream Arimminum (Apina) - maminka                                                  

                                                       - Grey Wolf  z Molu Es - tatínek

image     image

           Jak jste si jistě všimli rodiče mají velmi vznešená jména. Já také dostal  významné jméno, pak mi ale panička                 dala ještě jedno

                  - mé původní jméno - White Snow King z Molu Es

                  - mé nové jméno - Amir Timur a panička mi říká Time a když se moc zlobí tak Timure

            ale protože si váží i rodičů a maminčiny majitelky, taky mně podepisuje:

                                                                  - Amir Timur White Snow King z Molu Es - takže to je mé celé jméno

                                                                                                      ale ve skratce jsem TIM

 

          A kdyby mi chtěl někdo napsat, tak mi panička založila taky email: amirtimur@wbs.cz

 

          A co by jste ještě chtěli vědět?... třeba....

                                                                                 Váha - 35kg, ale nejsem tak velký jak se zdá:))

                                                                                 Barva - vlkošedá... ale v létě jsem až do černa

                                                                                 Pohlaví - pes

                                                                                 Panička - Nikol Niklová

 

        Co umím?

  No jsem trošku svéhlavý, ale baví mně učit se nové věci, takže i něco umím. 
  Umím sedět před paničkou a koukat co po mně bude dál chtít, nebo jestli mi dá dobrotku,
  Umím si lehnout když ukáže na zem nebo se na ni podívá,
  Umím si sednout vedle její nohy, ale většinou mi ještě trochu přisune záda k její noze:-),
  Pak taky umím chodit vedle její nohy na vodítku i bez něj,
  Přivolání, tak to ani říkat nemusím, to snad umí každý pejsek, ale občas dělám že neslyším…
  Taky mně naučila čekat na místě, ale to zatím dokážu tak deset minut a pak se jí vydám hledat, co když se totiž strarila:((
  Pak dokážu zůstat sedět pře dobrotkou na zemi a dokud neřekne, že můžu tak se jí ani nedotknu, ale svaly mi teda škubou a jsou připraveny ihned vystartovat. Všechny tyhle povely zvládám na gesta. Někdy si lidi myslí že prý čtu myšlenky. I když i to občas umím…
 
    No tak to je ze základních povelů asi všechno. Panička mně moc věcí neučí, chtěla ze mě mít spíš parťáka na cesty po horách a hlavně přítele.
    Panička by chtěla se mnou začít cvičit tahání sání, tak jsem zvědavý, třeba mně to bude byvit.
 
Dnes ještě můžeme dodat:
 
tah na saníh a koloběžce jsme nakonec zvládli skvěle a Saša (syn paničky) toho hojně v zimě využívá.
Také běháme s paničko Canicros (nebo mozna Sapienscros -kdyby název měl být z mého pohledu)
taky jsem skvělá chůvička, ani není potřeba baterek:) sotva zaslechnu paničky syna plakat, běžím pro paničku aby ho šla utišit...
A na horách jsem dokonalý hledač vody, najdu pramen vody kdekoli v lese i v roklích:)
 
 
 
 
 
          Co mám rád a co mně baví?
 
    Nejraději mám procházky po přírodě a výlety do hor, to pak chci pořád běhat a chodit a když se panička zastaví tak jí to většinou jdu říct a kňučím tak dlouho než zase jde. Ale když řekne ať jsem ticho tak hold mám smůlu a musím si počkat.  
 
    Pak mně taky baví hry na honěnou, ale jen když mně honí, nerad honím já, to mně brzy přestane bavit…
 
  No a aport… no tak to… no když mi ho hodíte tak pro něj poběžím, ale jestli ho chcete zpátky tak mně musíte chytit...nošení míčku sem a tam mně fakt nebaví. Ale když mně budete pak honit tak to beru a pak vám ho možná i dám.
   
    Se psími kamarády si taky nejraději hraju na honěnou a nebo jak říká panička se s nima mečuju, to se dělá tak, že máme oba rozevřené papule a ceníme proti sobě zuby jak jen to jde, to jsem nejraději hrál se svou kámoškou. Hedou když jsem ještě byl malé štěně. V mé galerii to určitě najdete… vypadá to hrozivě, ale nikdy si nic neuděláme.
 
 
    Taky mně baví hrát na stopovanou. Nikdo mně to učit ani nemusel, jednou se stratila moje panička a kamarád mi řekl hledej a já ji našel, od té doby si na to i rád hraju. Taková schovávaná to je super hra. Někam se schováte a pak písknete a za chvíli vás najdu…
 
  No pak bych se taky rád pral a přetahoval, ale panička to všem kamarádům zakazuje, že se prý pak moc rozdovádím a oni by to neuměli zastavit a mohlo by to skončit s roztrhnutým trikem, takže to mám smůlu. To se můžu přetahovat jen s ní, protože když už moc přeháním tak na mně zavrčí a já se musím omluvit aby si příště zase hrála.
 
    Taky co mám moc rád je, když panička hraje na flétnu, to pak s ní vyju a vyju. Panička vždycky lidem říká, to by jste ho měli vidět, vypadá tak překrásně když vyje… tak tady fotečky:
 
 
             
 
 
 
 
 
 
 
 
  někdy, ale taky vyju, jen tak
  panička pak ani neví proč,
  někdy je to proto, že odešla
  má psí kamarádka a já bych
  si ještě chtěl hrát, někdy proto,
  že je první středa v měsíci a vije
  i cosi tam v dálce a někdy ani
  já sám nevím. Chodím po domně
 a prostě vyju a vyju...
 
 
 
 
 
 
     Také mám moc rád bahno a kaluže, to se v nich pořádně vymáchám a nikdo v lese mně nepozná ani po čichu, prý to tak dělávají i mí předci vlci, aby se skryli a jejich kořist je po čichu nepozanala...
      K tomu bych přidal taky ještě koupání, to mně taky moc baví. Někdy však vlezu i tam kde se to paničce moc nelíbí, v létě totiž náš rybník zaroste takovými zelenými řasami, no pak když vylezu, tak prý příšerně smrdím a vypadám jako vodník, celý zelený, nevím co jí na mém melíru tak vadí, hned mně pak dává pod sprchu, jinak prý nebudu moci být večer v postýlce... 
 
  
 
 
 
  a plavat s paničkou v jezeře
  to je úplně nelpeší, to většinou
  doplaveme hodně daleko
  a aspoň mi pak nemůže říct,
  jak to zase vypadám...
 
 

 

 
 
    Pak taky strašně moc rád lezu na nějaké skály, neboť od tamtud mohu vidět všechno co se v dálce děje. Dokážu tam pak sedět hodně dlouho a pozorovat svět z vrchu. To mně baví i na horách. Sedím si nahřebeni a koukám co se dole děje.  
   

   

A také rád pozoruju svět za jízdy v autě, sedím na zadních sedadlech a koukám z okínka, moc mně to baví, vítr kolem mně sviští a můžu vidět co se kde děje. Vkaždém městě, lese a na loukách je vždy něco zajímavého...

 
 
                        A co nemám rád?
 
    No třeba když mně někdo pusinkuje a mazlí jako bych byl štěně a jako štěně jsem to taky neměl rád. To pak někdy i zavrčím. Mazlím se jedině večer v postýlce a to ještě tak že se k paničce přitulím, dám si hlavu na hrudník a ona mně hladí po krku nebo po bříšku, ale žádné mazlení a rozmazlování, to pro mě není. I když tím že s ní spím jsem prý už rozmazlený říkají někteří její známí, ale tomu nevěřte:-)
Ale paničce občas i pusinku dám.
 
  Pak taky nemám rád když mi někdo chce vzít něco co jsem si ukradl nebo co mám v misce, to i za vrčím, to může udělat jen má panička a nebo nějaká pěkná fenka. To pak ustoupím, ale vy si to určitě nedovolujte.
 
 
  Pak nemám rád když se mi panička schová na strom, neumím ta vylést a to pak dole pod stromem dokážu i pořádně kňučet a stěžovat si na celý les. 
 
 
    Taky nemám rád povel štěkej, neboť to se mi pak panička začne smát, že to není žádné štěkání, ale že jen kuňkám, prostě tenhle povel neumím, ale když mně něco vyleká ze spánku tak to najednou se ve mně ozve psí duše a umím pořádně bafnout, ale jinak štěkání nevím co je. Jen vím že mám příšerně uštěkaného souseda a s tím si rozhodně nerozumím, takhle štěkat na každého kolemjdoucího, že ho to baví. Pokud by se někdo sápal na mou zahradu, pak to má smysl útočit, to zavrčím a není potřeba celý den štěkat. Takže štěkání fakt nesnáším.
 
 
 
 
 
  Taky nesnáším koně, prý si budu muset zviknout, protože to je oblíbené zvíře paničky (po vlcích). Ale podle mně je to moc veliké a silné, když se musím dívat jak se je panička hladí mám docela strach, že jí něco udělají, párkrát už jsem to nevydržel a vyběhl jsem proti nim, jenže oni si ze mně nic nedělali. nevím so se paničce na nich tak líbí. 
 
 
 
 
    Taky nemám rád pomeranče a citróny, to se vždy tak zašklebým, že se panička zase směje. Ale mandarinky to už je, prý se při nich taky křením, ale ty mi chutnají. A ještě radši mám třešně, to oberu všechny co rostou nízko. Jablka, ty jsou taky skvělé, všechny co najdete ne zemi nejsou okousané od vos, ale ode mě :-)) … a borůvky? No to je dobrota, ale už mně nebaví sbírat, musím vždy přemlouvat paničku o hrst nasbíraných. To pak před ní předvádím všechny povely co znám aby se nade mnou slitovala. Jenže to se mi pak směje, že vypadám jako tajtrlík… no jo, je to veselá panička… ale já taky.
 
 
    To co dělám nejraději, je že se směju. Panička mi říká smíšku, protože prý jde vidět v mých očích často štěstí. Ale když je panička smutná a nebo nemocná tak mě radost přejde pořád za ní chodím se smutným pohledem, tulím se k ní, olizuju jí a jsem s ní smutný. Někteří se diví, že prý vím co lidé cítí, ale mně to přijde normální, když ji mám rád, nebo své kamarády tak rozhodně vnímám jak se cítí a co po mně chtějí. Někdy to poznám už v pohledu.
 
 
 
                                                                                        -------------------------------------------------------------------
 
 
      No nevím co bych o sobě ještě řekl. Byl jsem trochu rošťák, ale to proto, že panička když už jsem byl větší se ke mně pořád chovala jako bych byl malé miminko a tak jsem toho začal zneužívat, ale to brzy skončilo. Už nevěděla co dělat a tak navštívila jednoho pána, pana Dostála, který ji pomohl. Bylo to pro ní hodně těžké vše vstřebat, neboť byl na ní hodně tvrdý a přísný, ale z jeho chování pochopila, že taková musí být i ke mně. Neboť viděla, že toho cizího pána poslouchám i když ho vidím poprvé a ji neposlechnu. Pro mě se pak hodně změnilo, ale já za to byl moc rád. Neboť jsem potřeboval už pevnou ruku. Když jsem byl miminko její mateřská náruč a laskavost byli super, pak ale to chtělo víc. Takže jsem přestal hnedka trhat vše v bytě když mně tam nechala, přestal jsem utíkat do vesnice. A přitom bych klidně mohl, plod je pořád stejný. Ale nemám důvod. Jsem šťastný. Vím kde je mé místo a na co mám právo a co nemohu a to mí stačí pro to abych nevyváděl hlouposti. Panička není zlá, jen se mnou začala mluvit po psím a začala komunikovat s mou vlčí polovinou. Já vím, že mám své místo ve smečce a tak ani nemám důvod být zlý na návštěvy, vím, že mi mé místo v postýlce nevezmou, že lásku mé paničky neztratím a z mé misky jíst nebudou a pokud jo tak je to jen na chvíli protože jsou jen návštěva a zase odejdou. A taky vím, že mně panička nikdy nepostaví až za mně. Takže s ní budu pořád. Pak si rozumím se všema kdo přijdou a všichni si mně oblíbí. Prý jsem moc hodný pejsek.
Jen se mi nikdo nedívejte pronikavě do očí, to pak myslím že chcete za útočit a já se budu bránit. Žádný zlý pohled. Pak jsem hodný pejsek. A pokud jste kamarádi mé paničky, tak vás přijmu i když se mi třeba moc nelíbíte.
 
Tak to jsem já. Určitě o mně ještě bude řeč, něco panička řekne, ale to je tak základ, co bych o sobě řekl… snad budete mít taky skvělé pejsky. A tak krásné přátelství jako mám já s paničkou…              

                                                                                              

                                                                                            Amir Timur White Snow King a Nikol